French press je zřejmě nejrozšířenější alternativou přípravy kávy v Česku a díky své jednoduchosti a nenáročnosti má spoustu příznivců po celém světě.
Poprvé vznikl nejspíš improvizovaně ve Francii, kdy bylo k odfiltrování sedliny používáno kovové sítko nebo sýrařské plátno tyčkou stlačené ke dnu. Patentovat první french press si nechali roku 1852 Francouzi Mayer a Delforge, ale přístroj, jaký známe dnes, se objevil až o sto roků později, kdy si ho nechal zaregistrovat švýcarský podnikatel Faliero Bondanini. Zpopularizovat se ho povedlo i díky Michaelu Caineovi ve snímku Případ Ipcress z roku 1965. O název french pressu, ve Francii nazývaného caffetiére nebo chambord, v italštině caffettiera a stantuffo a v anglicky mluvících zemích French press, press pot nebo plunger press, se dodnes vedou mezi jeho výrobci právní spory.
Designů je mnoho, ale většinou se jedná o válcovitou skleněnou, kovovou či plastovou nádobu s odjímatelným víkem, ve kterém je umístěn stlačitelný kovový píst s filtrem. Do nádoby se nasype středně hrubě mletá káva, zalije se vodu o teplotě 93-95°C a zamíchá, po několika minutách louhování se kovový píst se sítem stlačí ke dnu a následně se káva rozlije do šálků. Přestože je příprava takto snadná, hodí se i pro drahé, výběrové kávy, je pro dobrý výsledek potřeba dodržet několik jednoduchých zásad.
Prvním bodem je namletí kávy. Ta by měla být hrubě mletá, zhruba na velikost frakce cukru krystal. Zde se dá poměrně experimentovat a hrubostí namletí dokážeme velkou měrou ovlivnit chuť výsledného šálku. Pokud byste v nápoji měli přílišné množství jemné sedliny nebo by na vás káva byla moc silná, doporučujeme zrna napříště mlít hruběji. Množství kávy záleží na velikosti french pressu a vaší chuti, obecně ale platí pravidlo, že na 6 gramů kávy použijeme 100 mililitrů vody, tedy při standardní dávce 18 g kávy je to 300 ml vody. Množstvím vody se také dá ovlivňovat výsledná síla chuti.
Pokud máme namletou kávu, můžeme dát vařit vodu. Někteří labužníci již disponují varnými konvicemi s nastavitelnou teplotou, ale při použití běžné konvice stačí po uvaření zhruba minutu až dvě počkat, než teplota klesne na požadovaných 93 - 95 °C. Poté zalijeme kávu v nádobě malým množstvím vody, zhruba 100 mililitry, dobře zamícháme a počkáme půl minuty, než káva takzvaně „vykvete“. Tento krok ji zbaví přebytečného oxidu uhličitého, který by negativně ovlivňoval následnou extrakci. Po vykvetení dolijeme zbytek vody a celé necháme tři minuty louhovat. Po uplynutí třech minut kávu naposledy zamícháme a počkáme další minutu, než zbytek sedliny klesne ke dnu.
Nyní už přichází na řadu onen „press“, kdy s víčkem nasazeným na nádobě stlačíme píst dolů. Na sedlinu u dna nemusíte tlačit, nejde nám o to vymačkat z ní poslední chutě, ale chceme ji pouze oddělit od výluhu. Nápoj ve french pressu nenecháváme stát, ale ihned jej rozléváme do šálků, aby se káva ve vodě dál nelouhovala. Jestli jste úspěšně absolvovali předcházející body, měli byste před sebou nyní mít hrnek výborné kávy – dobrou chuť!
I péče o french press je jednoduchá – nádobu i filtr prostě dobře opláchneme od zbytků kávy. V případě většího znečištění, způsobeného dlouhodobým používáním, už volíme houbičku a saponát. Pokud byste se obávali, že vám mycí prostředek zanechá ve french pressu svou příchuť, můžete zvolit „eko“ metodu za použití octa nebo jedlé sody. Většina french pressů se může také bez obav umístit do myčky.
French press považujeme za vynikající vynález, kterým by měl každý nahradit svého „turka“. Při dodržení několika jednoduchých kroků vám dokáže vykouzlit skvělou, čistou kávu a dá se pořídit doslova za „pár korun“. Oproti ostatním metodám navíc nepotřebuje žádné náhradní filtry ani těsnění a z hlediska udržitelnosti je tak nejmenovaným vítězem.